Klubová akce a veřejná hudební produkce
Kdo někdy pořádal koncert, zábavu nebo provozuje klub či diskotéku, tak určitě ví, že kromě zajištění věcí organizačního a technického rázu je nezbytné myslet i na otázky právní spojené s pořádáním hudebních akcí. Mým cílem není podat obšírnou zprávu na co vše musí být v takovém případě pamatováno, ale pouze seznámit Vás s jedním zajímavým rozhodnutím (mého oblíbeného) Nejvyššího správního soudu, které se týká pojmu veřejná hudební produkce.
Jak jistě všichni víte, obce mají pravomoc vydávat obecně závazné vyhlášky. Těmito vyhláškami mohou stanovit pravidla mimo jiné i pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku (§ 10 zákona o obcích). Obce tak mohou na svém území například zakázat veřejné hudební produkce ve vnitřních prostorách budovy v časech po půlnoci. A protože bez sankcí by byla taková úprava veřejného života v obci poněkud bezzubá, tak v případě porušení povinnosti stanovené obecně závaznou vyhláškou obce může být právnické či fyzické (podnikající i nepodnikající) osobě uložena pokuta ve výši až 100.000,- Kč (§ 4 zákona o některých přestupcích).
Se shora uvedeného nám plyne, že pořadatelům hudebních akcí, a to jednorázových či opakovaných, mohou obce omezovat pořádání takových akcí (zejm. stanovením času, kdy taková akce musí skončit), a to vše ještě pod hrozbou nemalé pokuty. Jenže končete o půlnoci, když teprve za pět minut dvanáct se večírek správně rozjel, řada otočených panáků konečně začala stoupat geometrickou řadou a pořadatelem zvolená kapela začala zní libě i těm nejstřízlivějším návštěvníkům.
Proto není divu, že pořadatelé začali houfně přemýšlet o tom, jak se vyhnout regulaci pánů a dam z radnic, kteří jim necitlivě kazí zábavu a často i byznys. A tak netrvalo dlouho a rozmohlo se pořádání soukromých oslav či akcí pro členy klubu, kterou jsou vším, jen ne veřejnou hudební produkcí. Neprodává se na ně vstupné, ale vybírá se příspěvek na pořádání akce či klubový nebo členský poplatek. Na akci mají vstup jen „pozvaní hosté“ nebo „členové klubu“.
Pokud patříte k těm, kteří takto chytře nahradili pořádání hudebních akcí pořádáním oslav či klubovou produkcí, tak zpozorněte. Nejvyšší správní soud v řízení vedeném pod sp.zn. 2 As 361/ 2017 učinil závěr, že „je složité definovat, co je to veřejná hudební produkce, odehrává-li se ve vnitřních prostorách budov, ale v konkrétním případě ji lze vcelku s jistotou rozpoznat.“ V posuzovaném případě, tak i přesto že se jednalo o akci pro členy klubu dovodil, že se jednalo o veřejnou hudební produkci mimo jiné i protože, stát „se členem klubu bylo zjevně velmi jednoduché, ryze formální. Běžnému hostovi diskotéky postačilo poskytnout provozovatelům klubu základní osobní údaje, nechat si vystavit členskou kartičku a podepsat souhlas s pravidly, a ocitl se tam, kde chtěl být – na diskotéce, která se po 24. hodině svou podstatou nelišila od sebe samé před touto hodinou. Lišila se pouze formálně, tedy způsobem přístupu na ni, jenž však běžnému hostovi nečinil přístup samotný podstatně obtížnějším. Již vůbec nelze hovořit o jakékoli „výběrovosti“ či uzavřenosti klubu nebo o tom, že by se povaha a podstata fungování prostor klubu po 24. hodině odlišovala od toho, jaká byla před touto hodinou. Nebyla žádná kritéria členství a nebyl ani patrný důvod rozlišování mezi členy a nečleny klubu“.
Pokud pořádáte veřejné hudební produkce, tak se seznamte s místní úpravou jejich pořádání, a tu dodržujte, protože naoko pořádané oslavy a „klubové“ akce Vás před pokutou neuchrání.